Soutok čeká na svou proměnu

Už několik let trvají debaty o tom, že se území v okolí soutoku Berounky s Vltavou dočká zásadní proměny. Od dříve zvažovaných jezer se upustilo, následovaly úvahy o příměstském parku a dnes existuje šance, že zde bude krok za krokem vznikat moderní příměstská krajina spojená s volnočasovými aktivitami.



„Procházíme klimatickou změnou a projekt Soutok by se mohl stát jakousi laboratoří pro ověření toho, jak přistupovat ke krajině ve 21. století,“ říká Zdeněk Ent, kterého Institut plánování a rozvoje hlavního města (IPR Praha) pověřil vedením projektu rozvoje území na soutoku Berounky a Vltavy. Průměrné roční teploty rostou, letní vedra trápí Pražany a úprava zeleně může alespoň částečně změnu počasí korigovat. Ačkoliv oficiální název stále ještě hovoří o parku, jeho manažer to nepovažuje za nejpřesnější. Spíše než park s lavičkami by měl na území mezi Radotínem, Zbraslaví, Lipencemi a Černošicemi vzniknout mix různých prostředí zastřešený jednotným plánem.

Pozemky v okolí Berounky a Vltavy mají různé vlastníky a IPR Praha s nimi jedná o tom, aby se zapojili do kultivování celého území. A sice pod taktovkou Institutu plánování, který po několika letech mapování území chystá plán pro jeho další rozvoj. Jinými slovy: IPR Praha se snaží připravit taková kritéria, která se budou líbit vlastníkům pozemků, okolním městským částem, městu Černošice, ale také vyhovovat například lipenecké tržnici nebo společnosti Kámen Zbraslav, která získala povolení na těžbu štěrkopísků v části této lokality.

Pro území mezi řekami v posledních letech vzniklo okolo čtyř desítek dílčích projektů a záměrů. Mezi nimi například sportovně-rekreační areál Radotín. „Ten jsme přichystali už v roce 2013. Jak jeho název napovídá, má nabídnout prostředí vhodné ke sportování a odpočinku pro rodiny a všechny věkové generace,“ říká Karel Hanzlík, starosta Radotína. Podle manažera soutoku Zdeňka Enta patří radotínský projekt mezi deset plánů, které mají nejblíž k realizaci. „Spolu s revitalizací Lipanského potoka, obnovou lužního lesa nebo původního koryta Berounky,“ uvádí architekt Ent.


Sportovně-rekreační areál Radotín podle návrhu z roku 2015 počítá se stezkami pro cyklisty, dráhami pro bruslaře na inlinech, se zátokou vybíhající ze současného přístavu a s velkým parkovištěm pod dálničním mostem. Rozkládá se na ploše podél Výpadové ulice a vyplňuje mimo jiné plochu po současných sklenících.

V nejbližších týdnech chce Zdeněk Ent, manažer Soutoku, představit současný stav projektu Radě hlavního města Prahy. Zároveň hodlá nastartovat další etapu. „Chtěl bych rozšířit tým, který na projektu pracuje, a také pokročit v přípravě master planu, jenž stanoví přesná kritéria pro jednotlivé projekty na soutoku,“ říká Zdeněk Ent. A také považuje za důležité připravit lepší podmínky pro vyjednávání s majiteli pozemků. Většina z nich v okolí soutoku patří šlechtickému rodu Bartoňů z Dobenína.

Součástí týmu by se měl podle Entových představ stát také člověk, který podobný projekt vedl v německém Porúří. Je jím Michael Schwarze-Rodrian. Dlouhých 30 let se staral o revitalizaci příměstské krajiny zdevastované těžkým průmyslem v okolí měst Duisburg, Dortmund či Gelsenkirchen. Rodrian už si území na soutoku Berounky a Vltavy prohlédnul a svými zkušenostmi může jako konzultant přispět k realizaci celého projektu.

A kdy se na ploše okolo soutoku Berounky s Vltavou, který zahrnuje 1300 hektarů půdy, něco začne skutečně dít? „Pokud půjde vše podle současných plánů, první výsledky práce mohou být patrné již v horizontu jednoho roku až tří let. Ustanovení a ukotvení celého parku je během na delší trať a může trvat i pět nebo deset let. Ale práce na něm nikdy neskončí, smyslem takového projektu je neustálý místní rozvoj, který je co nejvíce udržitelný,“ míní Zdeněk Ent.

Manažer projektu Soutok už se setkává i se starosty obcí podél Berounky dále proti proudu řeky až k Berounu. I oni přemýšlejí o tom, jak krajinu v okolí řeky dále rozvíjet, a proměny na soutoku by proto mohly do budoucna ovlivnit podobu mnohem většího území než jen toho mezi Radotínem, Zbraslaví a Lipencemi.

Autor: Petr Buček